K čemu je vlastně máme? Myslíte, že jsou k něčemu dobré? Neřekla bych. Ikdyž popravdě, každá matka by mě teď osočila, protože mít dítě je přece tou nejkrásnější věcí v životě lidském. Ale ano, musím souhlasit, předtím to byla jenom nadsázka, vždy jsou děti požehnáním. Jenom je správně vychovat, ale jak na to? Mnohdy je to těžké a od dospívání až do puberty s nimi bojujete hlava nehlava. Až samy trochu dospějí, to už jim je většinou tak přes dvacet let, pracují nebo studují, mají své partnery nebo také už děti a bydlí v bytech nebo s novou rodinou někde jinde. Tak až poté se s nimi dá trochu normálně bavit. Není to tak?

Maličká stvoření

Jako miminka jsou rozkošné a udělali bychom pro ně první poslední, prostě všechno na světě. Hlavně by měly být zdravé. Mít v přítomnosti maminku, pak je to jednoduché jídlo jim maminky alespoň z počátku zajistí, teplo budou mít, když jim zatopíte v krbových kamnech a budou naprosto spokojené. Když jsou tak maličké, tak si s nimi člověk poradí, posléze už to tak jednoché není. Ubydou jedny starosti, přiřítí se jako střela zase nějaké jiné. Ale přeci jen děti jsou vždy velkým darem.